FAQ

Jde o jednoduchý nástroj, díky kterému si můžete kdykoli spočítat, kolik bioodpadu jste vytřídili a zkompostovali a jaké množství uhlíku se díky vám uložilo do biomasy. Do naší mitigační kalkulačky jednoduše zadáte všechny organické zbytky, které jste vytřídili a odnesli na kompost, do hnědé popelnice na bioodpad nebo do vermikopostéru. Může jít o zbytky z kuchyně, posekanou trávu, shrabané listí, popel ze dřeva nebo třeba nasekané větve či piliny. A naše kalkulačka vám tento objem přepočítá na CO₂eq. Hned tak víte, jak velký ekologický přínos vaše kompostování má.

Carbon Collect je nástroj, který navazuje na mitigační kalkulačku. Jakmile si totiž na kalkulačce spočítáte, kolik uhlíku jste díky kompostování vrátili do půdy, můžete si tento údaj uložit – a to právě v aplikaci Carbon Collect. Zde si vytvoříte svůj virtuální „kompost“, do kterého si můžete v čase zapisovat všechen bioodpad, který vytřídíte a zkompostujete. Sami tak průběžně vidíte, kolik uhlíku díky vám neuniklo do atmosféry. Kompostů si přitom můžete vytvořit víc – nejen pro sebe, ale třeba i pro každou bytovou jednotku v domě nebo pro vícero domácností jedné velké rodinyJ

V Carbon Collect si také můžete vyexportovat ESG report vaší společnosti či instituce. Ten bude obsahovat jak celkovou a měsíční hmotnost zkompostovaného materiálu, uhlíku a CO₂eq, tak žebříček nejkompostovanějších materiálů či informace o tom, jak byl výsledný kompost využit.

Do kompostéru (a hnědé popelnice na bioodpady) lze vkládat všechny zbytky rostlinného původu, tedy i dušená či vařená zelenina. Když je vhodíte do biopopelnice, nic se neděje. Záleží však na nastavení a pokynech, které by měly být na popelnici uvedeny či by je mělo město, obec nebo technické služby předat občanům, kteří se do separace bioodpadů zapojili.
Vařenými jídly, která se nesmí ukládat do hnědých popelnic, se rozumí převážně zbytky knedlíků, rýže či těstovin nasáklé omáčkami obsahujícími živočišné složky. A samozřejmě veškeré syrové a vařené maso. Tyto bioodpady jsou potenciálními nositeli patogenních organismů, které rozkládají živočišné bílkoviny, například salmonely nebo klostridie, které mohou u člověka způsobit nemoci.

Ideální je tento skartovaný kancelářský papír vhazovat do modrého kontejneru na papír. Je samozřejmě možné ho i kompostovat, ale v kombinaci téměř výhradně s trávou bude kvalita kompostu nízká. Máme také špatné zkušenosti s kompostováním samotné trávy, která se velmi zhutňuje a nepropouští vzduch. Dochází tedy k hnití a zápachu. Platí taková základní pravidla, že mícháme materiály zelené s hnědým (tj. dusíkaté s uhlíkatým), vlhké se suchým, porézní s hutným.

Je to tak, na skládkách za přítomnosti organického materiálu skutečně vzniká tzv. skládkový plyn (tím rozumíme směs metanu a oxidu uhličitého, plus další plyny s menším podílem). To je způsobeno anaerobní fermentací (hnitím), tedy procesem, při kterém není přítomen kyslík. Naproti tomu kompostování je proces, při kterém mikroorganismy potřebují přísun kyslíku, čehož docílíme přehazováním kompostu. Samozřejmě i zde může docházet ke vzniku metanu, to je pak ovšem znamení, že kompost není dostatečně provzdušněn. Metan při kompostování tedy nevzniká, pokud se o kompost správně staráme.

Slupky od citrusových plodů můžete vkládat do kompostu, protože se jedná o bioodpad. Není vhodné je kompostovat ve velkém množství, protože jsou náchylné k plesnivění. Fungicidy, kterými se ošetřují, se v kompostu zpravidla rozkládají, proto není důležité, zda jsou plody vypěstované v cizině nebo v České republice.

Výkaly většiny domácích zvířat lze kompostovat za určitých podmínek. Vzhledem k tomu, že výkaly mohou obsahovat různé původce chorob či vajíčka parazitů, je nutné zajistit při kompostování takovýchto materiálů teplotu nad 65°C po dobu nejméně 6 dnů. Podestýlku pro kočku je možné kompostovat pouze v případě, že je to výslovně uvedeno na obalu. Při jejím kompostování je nutné zase dodržet výše uvedenou teplotu.

Staré pivo klidně do kompostu nalít můžete. Alkohol určitě neublíží organismům v kompostu, nehledě na to, že kvasinky (bakterie, tedy rozkladači) jsou obsažené i v pivu a naopak podpoří fermentaci kompostovaného materiálu v kompostu. Jediné, na co dejte pozor, je přemokření kompostu, pokud byste vylévali nějaké větší množství piva, tj. 20 a více litrů.

Dobře založený kompost by neměl páchnout. Proti zápachu doporučujeme kompost zředit, tj. promíchat s trochou zahradní půdy (v množství max. 20 % zakládky).

Kompostování je aerobní proces. Proto je důležité, aby v kompostu byl vzduch. Bez přístupu vzduchu se vytvářejí hnilobné procesy (výluhy organických kyselin, čpavek, methan, sirovodík). Provzdušnění kompostu se dociluje jeho pravidelným překopáváním (jednou za 8–12 týdnů), dalšího provzdušnění hmoty docílíte přidáváním strukturního materiálu – dřevní štěpky, hoblin, staré kůry, pilin, suchého listí, ale také bioodpadu z kuchyně, třeba odřezků ovoce a zeleniny. Pokud ukládáte na kompost trávu, nechte ji zavadnout, aby nebyla příliš čerstvá. V akutním případě doporučujeme celý kompost překopat a dostat se až na dno. Celé dno posypejte kousky kůry, hoblin, štěpkou anebo štěrkem – vytvořte cca 5cm vrstvu. Tím vytvoříte lehkou drenáž, která odstraní zapáchající výluh na spodu kompostu a zároveň zajistí přísun vzduchu do kompostované hmoty. Ve zkratce, pravidelně jednou za 2–3 měsíce kompost překopejte a nezapomeňte do kompostu přidávat i hnědé a strukturní bioodpady.

Pokud máte uzavřený zahradní kompostér, nejsou extrémní mrazy a probíhá v něm intenzivní proces tlení (správná skladba, dostatek vzduchu a vlhkosti), pak materiál v kompostéru nemusí vůbec zamrznout a kompostovací proces, i když je zimou přibrzděn, může probíhat celý rok. Pokud máte malou kupu, může kompost skutečně zmrznout – pak se počká, až kompost rozmrzne, a proces kompostování následně normálně probíhá dál. V tomto období můžete shromažďovat odpad z domácnosti využitelný ke kompostování tak, že jej ukládáte do kompostovacího sila nebo na hromadu. Na jaře při jarním úklidu nebo po první seči zamícháte nashromážděný materiál do čerstvého zahradního odpadu, a založíte novou kupu nebo jej přidáte ke kompostovanému materiálu.

Plastové kompostéry jsou vyráběny z recyklovaných plastů, které jsou pečlivě tříděny a vybírány pro výrobu. Jako základní materiál se používá HDPE (vysokohustotní polyetylen) s určitou minimální povolenou příměsí PP (polypropylenu). Oba tyto polymerní materiály, jak HDPE, tak i PP, jsou hojně používány jako obaly potravin, kosmetiky, jako materiály pro výrobu dětských hraček, jako obaly dětských hraček atd. Není proto sebemenší důvod obávat se nějakého nebezpečí, které by vám eventuálně mohlo hrozit. Recyklované plasty zpravidla obsahují stopová množství prachových částic a běžného znečištění. Trochu problematická jsou používaná barviva, která obsahují minimální množství některých těžkých kovů (např. olovo). Vše ale vyhovuje normám dle EN ČSN ISO pro používání těchto výrobků na zahradě. Není potřeba se tedy ničeho obávat.

Pokud kompostujete kuchyňské zbytky a vše kromě tzv. zeleného bioodpadu (podrcené větve, tráva), tak je možné, že kompost živočichy přiláká. Doporučujeme je odříznout od potravy buď pořízením vhodného kompostéru (například uzavřeného otočného kompostéru JORA), nebo kompostovat tyto kuchyňské zbytky alespoň nějaký čas přímo doma ve vermikompostéru.

Vermikompostování se určitě nemusíte bát. Představte si světloplachou a vlhkomilnou žížalu, která má ideální životní podmínky ve vermikompostéru a pravidelný přísun potravy. Aby se taková žížala rozhodla, že z vermikompostéru uteče, musí k tomu mít pádný důvod. Tím myslíme například nepříjemné podmínky způsobené chybným kompostováním.

Ajaj! Je třeba občas materiál provzdušnit promícháním a podle potřeby přidat roztrhaný papír. Žížalám chutná hodně vlnitý karton (dvojvrstvé krabice). Také je třeba zkontrolovat, zda dostatečně často (1x, někdy i 2x týdně) odléváte tekutinu ze sběrné nádoby. Dejte ze začátku žížalám čas a začněte je přikrmovat lehce stravitelným substrátem (třeba již zmiňovaným kartonem). Sledujte dění ve vermikompostéru a dle uvážení přidávejte další druhy bioodpadu. Dbejte na vlhkost ve vermikompostéru.

Výskyt plísní ve vermikompostéru není vždy špatný a nebezpečný, společně s bakteriemi jde o první rozkladače bioodpadu. Po rozložení a snížení vlhkosti plísně ustupují a přicházejí na řadu žížaly. Některé kmeny plísní (aktinomycety) jsou dokonce nezbytné pro tvorbu kompostu, vytvářejí typickou vůni lesní zeminy. Pokud by ale byl rozvoj plísní příliš velký, je možné je omezit například vysušením, posypáním pilinami či natrhaným/skartovaným papírem. Také je možné bioodpad po vložení zahrnout již hotovým vermikompostem.

Na vinné mušky můžete použít některou z následujících mucholapek, které si lze velmi jednoduše vyrobit:
Alisonina mucholapka: Do malé sklenice, např. od přesnídávky, dejte 3 polévkové lžíce vody, 1 polévkovou lžíci octa, čtyři kapky saponátu na mytí nádobí a špetku pekařského droždí. Nádobu umístěte v blízkosti kompostéru.
Myrysina mucholapka: Do sklenice dejte na dno kousek banánu. Udělejte kornout z papíru a připevněte ho ve sklenici špičkou dolů.
Samozřejmě účinnost těchto mucholapek není 100%. Dále můžete především zbytky ovoce a zeleniny, které nejvíce lákají vinné mušky v kompostéru, vždy překrýt jiným bioodpadem, například zaschlou trávou, štěpkou, zeminou (tu pouze v malém množství).

Hnědou popelnici na bioodpad si můžete objednat od technických služeb obce (v současnosti zavádí tuto službu stále větší množství měst včetně Prahy). Vedle klasické popelnice na směsný odpad si postavíte hnědou na bioodpad. Svoz se provádí většinou jednou za 14 dní, ale pouze ve vegetačním období, tzn. od začátku dubna do konce listopadu. Pokud vaše město tuto službu neposkytuje, můžeme vám ještě nabídnout možnost komunitního kompostování – kompostování v uzavřených boxech pro občany bydlící v bytové zástavbě.

Komunitní kompostování je výhradně záležitostí příslušné komunity. Důležité je, kde kompostér bude umístěn, a toto umístění je nutné domluvit s majitelem pozemku. Co se týče oslovení spoluobčanů, je důležité poukázat na pozitivní zkušenosti, které již dnes s komunitním kompostováním existují. Základem je dobrovolnost a zabezpečení kompostéru proti vkládání nežádoucích příměsí. To se dá řešit jeho uzamčením. Ti, kteří budou mít zájem kompostovat, si vyzvednou klíček. Uzavření kompostovacího boxu rovněž chrání bioodpad uvnitř kompostu před hlodavci, kočkami a psy. Pokud se do kompostéru nebude ukládat živočišný odpad, problémy se zápachem nebudou. Doporučujeme použít kompostér, který naleznete na našich stránkách v sekci Komunitní kompostování. Můžeme vám pomoci s jeho obstaráním a instalací.